Publikované: 27.11.2013

Báseň starenky

Túto báseň napísala žena, ktorá zomrela v oddelení pro dlhodobo chorých. Personál nemocnice ju našiel medzi jej vecami, odpísali si ju a odvtedy báseň putovala po celej nemocnici a ďalej. Prišla ku mne, rozplakala som sa, keď som si predstavila svoju maminu a nedá mi aby som to neposunula aj vám.

 

Báseň stařenky…

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu…
Teď už – MĚ uvidíte!

Tento text by sa mal stať povinným študijným materiálom každého pracovníka v sociálnych službách a zdravotníctve…


Doporučujem ďalšie články :

Rady pre autora cestopisov   <<<<<<
>>>>>>  Zážitok z domácej reality
  • SlabéVýborné (+168 skóre, 182 hlasov)
    Loading ... Loading ...
  • pošli na vybrali.sme.sk
  • Zdielať

Ďalšie články autora:

3 Komentárov

Komentárov 1 - 3 z 3Na začiatok« PredchádzajúciNasledujúci »Na koniec
  1. Pavol Varga

    Tento text, či skôr nádherná spoveď, by mala byť súčasťou modlitieb každého človeka.

  2. matej fedorov

    krasne napisane,stoji za viacnasobne precitanie a pouvazovanie,hodil som to aj svoj fb…

  3. Magda Želeňáková

    skutočná realita každodenného života mnohých starých ľudí, kruté no realistické…

Komentárov 1 - 3 z 3Na začiatok« PredchádzajúciNasledujúci »Na koniec
Login

Ešte nemáte svoj účet?