Publikované: 01.06.2013

TAK TEDA O POLITIKE NIE!

Tak som v posteli v krabici pod haraburdím
v uložnom priestore
našiel Básnicke sešity Egona Bondyho
o kterých jsem si myslil, že jsou nenavratne prič 22 let
Tak jsem si řek,
že mne již nemrdá,
abych byl tak potměšilej a blbej a strácel
kydkoliv a kdekoliv po cizích ložnicích básne jenom tak
Citil se pak ja vymačkanej citron protože tím
delám věci ktere delat nechci
——————————————————
(tak snáď intro v stýle Bondyho nebolo dlhé a báseň od neho čo nasleduje je na margo dnešnej doby)
——————————————————
CELÝ ŽIVOT DĚLÁME VĚCI KTERÉ NECHCEME

Co je v tom za heroismus?
Je v tom jen nestatečnost
Jak pozvolna nabývám rozumu!
Všechny věci se mění
Jsme přivázáni u jedné boudy které říkají život
Hledal jsem štěstí pak jsem hledal pravdu teď hledám už jen sebe
Hledám poněvadž něco musím hledat pokud smrt nenajde mne
Posléze už budu hledati jen své vzpomínky a ani ty nepochopím
Léta ubíhají a lidé jež pozoruji a kteří jsou mému srdci blízko
trpí stále dál a zmeškávají poslední příležitost
stále doufajíce v novou
Skutečně už jen válka může zachránit mnoho těch lidí
ten úder zvenčí jim nahradí svobodný krok
Tak neštěstí se snoubí se štěstím
peklo je prostředkem ráje a vězení je místem a snad i cílem svobody
Většina lidí se nedostane ani kpočátku
nepoznají ani první slovo
Já jsem se dostal už na počátek
avšak co z toho
Do teplé tmy těch ostatních vrátit se nemohu a
přede mnou je jenom propast mlčení a nečinnosti
která si žádá odvahy již nemám
Radosti dětí
– bližních mých byť půvabné a velmi pro zasmání
jsou pro mne odedávna knihou uzavřenou na sedm pečetí
A i když mi z ní někdy bylo předčítáno já jsem se nudil

Svůj život jsem vždycky cítil jako vymačkaný citrón
jako láhev od vína jako něco co bylo plné ale už není
Ta doba plnosti se vymyká mým vzpomínkám
ale vyživuje mé zkušenosti
Jsem mezi tím co bylo a co bude
jak list mezi dvěma stránkami písmen
sám v té situaci tíživé a nevděčné
že je nositelem nevěda čeho
ale jeho tupá existence je v
kontextu dvou stránek nutná a smysluplná

Jsou takové osudy nositelé jiných důsledky jiných
jsou taková jídla neslaná nemastná
diety mezi dvěma lepšími časy
jež jsou každému protivná a k zoufání
Proto nerozšiřuji svou zkušenost na ostatní lidi
zvlášť na ty dětské ne kteří z ničeho nemají rozum
Ale přece bývám šťasten a tyto okamžiky mi dávají sílu k porážce
Vídám milióny vesmírů navzájem nespojitých v jedno se pojit a
z něho se vracet jakoby osvěžené krůpějemi rosy milostné vláhy nebo mého potu a trvat trvat smát se nést se vznešeně
žít umírat a růsti v svobodě
jež neomezená bude moci být i mojím domovem

Důvěrně v něj zemřu ztrativ navždy vědomí

  • SlabéVýborné (Nikto nehlasoval)
    Loading ... Loading ...
  • pošli na vybrali.sme.sk
  • Zdielať

Ďalšie články autora:

Login

Ešte nemáte svoj účet?